pondělí 23. listopadu 2015

A zase jeden omlouvací anebo možná ne?

Share it Please


Ahojky lidičky,
minule jsem slibovala, že zase začnu psát, že vím o čem to bude a tohle to.
Jenže já si k tomu sedla a najednou to nešlo. Nebyl tu najednou ten nápad a já si řekla: o čem že jsem to chtěla psát? A najednou mi to připadalo, jako ta největší blbost pod sluncem.
A tak jsem teď tu a zase píšu a zase rozmýšlím co napsat. Ono přece není zase, tak težké vylít si srdce na papír, ale ono je to težší zformulovat.







A pak mi došlo, že vlastně ani pořádně nevím co se mi honí hlavou. Co chci psát? Co chci předat? Co chci jednou být? A čem má být ksakru ten článek?
Přemýšlím, že bych měla začít psát knihu o svých myšlenkových pochodech. Myslím, že by to bylo zajímavé čtení, protože já jsem určitě velmi zajímavý člověk (trocha toho egoismu že :D)
Přemýšlím, že bych měla říct proč se tak ráda usmívam a proč se ostatní lidé, tak rádi mračí. A vlastně proč se ostatní lidé, tak rádi mračí. Já vždycky říkám, že úsměv je základem života a dne.
Bez úsměvu nevstanete, nenaučíte se na ty zatracený slovíčka, neusmějete se na toho správnýho člověka.
A teď už vím k čemu jsem celý článek chtěla dojít:

Usmívejte se lidi.To jediné k životu vám bude stačit.


Tak jo užijte si zbytek dne :)

Vaše Lily.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc vám děkuji za váš (doufám) milý komentář :)

Followers

Follow Us

Follow The Author